I když letadla vznikla proto, aby se v nich lidé mohli vznést k oblakům a rychle a pohodlně tak dospět do cíle své zamýšlené cesty, všichni víme, že se tak už nejednou nestalo. Že byla letadla využita nebo spíše zneužita i k něčemu jinému, k něčemu, co nemohlo potěšit nikoho jiného než strůjce toho, co se dít nemělo.
Letadla tak byla mnohokrát unesena. Třeba i v našich končinách. I u nás byli lidé, kteří je využili třeba i jako jedinou svoji možnost, jak emigrovat. A letadla se pochopitelně neunášela a neunášejí jenom proto, aby se někdo dostal z diktátorského režimu do svobodné země. Někdy tu šlo i o výkupné za takový stroj a pasažéry v něm, někdy i o vydírání třeba s cílem vynutit si osvobození uvězněných zločinců.
Unesená letadla však na tom ještě pořád nemusela být nejhůř. Velice často prostě někde přistála a po vyjednáváních se to nějak vyřešilo. Ne vždy, samozřejmě, a ne vždy to bylo bez obětí a škod na majetku, ale byla tu naděje. Hůř na tom totiž byla letadla, která se stala obětí terorismu. Ta pochopitelně obvykle skončila sice také na zemi, ale v troskách, a někdy byla jejich konečnou třeba i jiná místa, moře, Pentagon, Světové obchodní centrum a podobně.
A je pochopitelné, že někdy došlo ke zbytečným škodám a obětem třeba i nechtěně, neúmyslně, když bylo letadlo poškozeno nebo negativně ovlivněno něčím, co se na palubu nemělo dostat. Ale dostalo se.
To vše si můžeme ilustrovat třeba na příkladu toho, co nám nabízí ČT2 v kanadských dokumentech Letecké katastrofy.
A aby se problémům v maximální míře zabránilo, je celá řada věcí, které si na palubu prostě nelze vzít. A kdykoliv nějaký terorista vymyslí něco nového, takový seznam se rozroste o další položky.
Logicky si tak nesmíme brát na palubu nic, co by se dalo použít jako zbraň, ale ani to, co tuto jenom připomíná a co by stačilo k imitaci ozbrojené akce. Nesmí sem ani výbušniny, ani jedy, ani chemikálie a vlastně už ani skoro žádné tekutiny nepocházející zpoza bezpečnostní kontroly. A je toho ještě mnohem víc. A měli byste si na to dát pozor.