Názory lidí na politiku se pochopitelně různí. A to nejednou přímo diametrálně. Zatímco jedni straní jedné politické síle a jiné zavrhují, je tomu u jiných lidí často i přesně naopak. A jsou tu samozřejmě i lidé, kteří nikomu z politické scény nestraní a naopak se této straní, nemaje tu subjektivně z čeho vybírat. A každý z takových lidí má vlastně svým způsobem pravdu.
Lidé sice politiku potřebují, jenže všichni dobře víme, že ne politiku jednu a tutéž. A tak máme třeba politiky rozhazovačné, kteří klidně nadělají dluhy, jenom aby se jejich poddaní měli dobře. A příliš nerozmazávají to, že když už takové dluhy dělají, dělají je obvykle právě na úkor těch, k nimž jsou tak štědří. A zatímco se tito těší oblibě u chudších a hloupějších lidí, pro které jsou peníze v kapse lepší než jejich zadlužená budoucnost, jsou tu i ti, kteří je ze stejného důvodu nemohou ani vystát, kteří se nechtějí smířit se životem v duchu ‚po nás potopa‘.
Máme (aspoň tedy relativně) i politiky skoupé, kteří naopak myslí aspoň trochu na naši budoucnost a nerozhazují peníze, které nemají. A těm je určitě nemalá část našich voličů vděčná. Ovšem tito určitě nezabodují u těch, kteří se chtějí stůj co stůj mít, kteří si chtějí nezaslouženě skvěle žít.
Máme politiky, kteří dokážou přímo neskutečně slibovat. A ti jsou jasnou volbou lidí ducha mdlého, respektive těch, kdo mají krátkou paměť a nevidí, co se s takovými sliby stává. A máme snad i politiky, kteří neslibují a naopak pracují, seč jim síly stačí, aby se lidu vedlo lépe, aby země měla budoucnost, což ale vede často k tomu, že tací nejsou příliš vidět, nejsou tolik lidem na očích, protože na to zkrátka nemají čas.
Máme u nás i politiky moudré, i ty, kteří zrovna mnoho rozumu nepobrali. A rozhodně to nesouvisí jenom s akademickými tituly, jimiž se tito nejednou honosí. Protože jak zaznělo třeba v komedii o básnících, máme i plno blbejch absolventů univerzity. Ale zásadně máme jen ty, které jsme si zvolili. A nadávat bychom tak měli hlavně sami sobě.