Přemýšlíte nad tím, co vám škola dala do života? Kdo z vás by si vzpomněl na logaritmy nebo dokázal vyřešit exponenciální rovnici? Pamatujete si všechny organely v buňce? Víte, kde byste na mapě hledali Auckland nebo jezero Athabasca? Vylovili byste z paměti rok, kdy proběhla bitva u Kresčaku, kde zemřel Jan Lucemburský? Dokázali byste si vzpomenout, kdo napsal román Na cestě? Zvládli byste napsat chemický vzorec kyseliny šťavelové nebo si snad vzpomenete na Kirchhoffovy zákony?
Pokud jste na všechny otázky dokázali odpovědět správně, pak jste velmi všestranně založení nebo jste studenti posledních ročníků gymnázia. Pokud jste zvládli odpovědět, zkuste zapřemýšlet, jestli jste všechny tyto znalosti využili. Ne? Není se čemu divit! Na školách se učí velmi široké spektrum informací. Argumentem pro může být, že všeobecný rozhled je důležitý. Na druhou stranu spoustu fakt zapomeneme hned poté, co je napíšeme do testu nebo řekneme u zkoušení.
Učení zážitkem
Pokud si něco dobře pamatujeme, tak jde o fakta spojená s určitou událostí nebo osobností, která nás ovlivnila. Často se zapomíná na to, že u vzdělání nejde tolik o kvantitu jako o kvalitu. Možná by bylo lepší, kdybychom se věnovali doopravdy několika málo věcem, porozuměli jim a tyto vědomosti mohli srovnávat a dále rozšiřovat v případě zájmu o danou tematiku. Když se naučíme deset renesančních autorů a jejich díla, tak pokud se tím nebudeme dále zabývat, tak pravděpodobně vše brzy zapomeneme. Pokud si však přečteme jedinou knihu z této doby a dokážeme si tak mnohem lépe udělat obrázek o dané době. Místo učení cizích interpretací bychom se měli zaměřit na to, abychom danou věc dokázali pomocí našich vědomostí interpretovat a zdůvodnit sami. Čím víc praktických věcí uvidíme a budeme si je moct vyzkoušet, tím větší je pravděpodobnost, že si danou vědomost udržíme.