Proč by neměly sodíkové výbojky skončit v propadlišti dějin

Sodík je jeden z nejrozšířenějších prvků na naší planetě, jen v mořích jej nalézáme v podobě mořské soli takříkajíc v neomezeném množství. Tento minerál má však pro nás celou řadu významných funkcí, je dokonce součástí naší krve a zajišťuje acidobazickou rovnováhu celého organismu. Kromě výjimečné chuti kuchyňské soli s ním můžeme dokonce i svítit.sodíková výbojka osvětluje průchod
Že sodík barví plamen výrazně do žluta, se mohou přesvědčit již děti ve výuce fyziky na základní škole. S tímto jevem byli obeznámeni i vědci, kteří vynalezli způsob, jak využít této vlastnosti pro vytvoření světelného zdroje nebývalé intenzity. Zrodila se vysokotlaká sodíková výbojka. Sodíkové páry jsou dodnes nejsilnějším zdrojem umělého světla, které lidstvo zná. První prototypy skleněných baněk se začaly objevovat v osvětlovacích tělesech pouličních lamp v druhé polovině 60. let a mohly konkurovat rtuťovým výbojkám, jejichž světelný tok není tak vysoký. Jedinou nevýhodou sodíkové výbojky Lightpark je omezené barevné podání světla, což je problematické zejména ve sportovních areálech, kde je žádoucí vytvořit atmosféru podobnou přirozenému dennímu světlu. Proto jsou dnes sportoviště vybavována zpravidla halogenidovými výbojkami s větším rozsahem pokrytí světelného spektra.  sodíková výbojka v pouliční lampě

Sodík vydává osobité a působivé světlo

Světlo sodíkových lamp však vytváří osobité vzezření ulicím a domům, jejichž krása vyniká zvláště v podvečer v kontrastu s tmavnoucí oblohou, anebo v noci při spoře osvětlených fasádách a dlažebních kostkách chodníků. Renesanční objekty domů, zámeckých nádvoří, kašen, podloubí, arkýřů, spolu s osvětlenými kmeny stromů a květin v zámeckých zahradách by nevynikly za žádného jiného zdroje umělého světla, než právě s výbojkami plněnými sodíkem. Jestliže si to uvědomíme, pak zajistíme nejen sobě, ale i budoucím generacím překrásné pohledy na historické památky, co tolik lákají fotografy k zachycení jedinečné a neopakovatelné krásy.