Děti. Malí nevinní človíčci, jenž nás dokáží rozesmát, ale i pěkně rozzlobit. Roztomilé bytosti, které jsou tím největším štěstím našeho života. Hrajeme si s nimi, pomáháme jim s učením a domácími úkoly a rovněž je učíme slušnému chování a povinnostem. Zkrátka jim dáváme z nás jen to nejlepší. V dnešní době lze říct, že děti, které mají oba rodiče pod jednou střechou, jsou těmi nejšťastnějšími, avšak ne vždy tomu tak bývá. I v těch úplných rodinách se stává, že děti bývají svědky neustálých hádek, křiku a mnohdy i horšího. Rovněž to nemívají lehké ani děti, které cestují od jednoho rodiče k druhému. I tento způsob rodinného života, bývá někdy pro ně traumatizující. Je smutné, když děti prochází něčím takovým, jelikož si z toho všeho vždy něco odnesou. V této době, to nemají děti jednoduché, obzvlášť když vyrůstají ve světě internetu a moderní techniky.
Dětství je považováno za tu nejkrásnější fázi lidského života a když jsou o ni děti připraveny, pak se na život v budoucnu dívají zcela jinak. Dětství by mělo mít každé dítě krásné a veselé. Nemusí mít zrovna na hraní domeček pro panenky, nebo auto na ovládání, ale je důležité, abychom se jim věnovali co nejvíce, abychom si s nimi hráli a užili si společné chvíle, dokud to jde. Život utíká rychle, a právě na dětech to pozorujeme vždy nejvíc, doslova nám totiž rostou před očima.
Děti jsou naším odkazem, naší budoucností a budou kráčet v našich stopách, stejně jako my kráčeli ve stopách našich rodičů. Je na nás, jakým směrem je povedeme a jak zvládneme jejich dospívání. My všichni jsme byli dětmi a určitě bychom se rádi do těch let vrátili a na malou chvíli, byli zase bez starostí, hráli si a dováděli. Věnujme se dětem co nejvíce, nemusíme je zahrnovat hračkami a různými věcmi, ale dejme jim co nejvíc lásky a co nejvíce svého času, protože to děti potřebují ze všeho nejvíc. I naše děti budou jednou vzpomínat na své dětství, které jsme jim my jako rodiče dali. Jednou budou mít i ony své děti a budou je učit kráčet životem, tak jako jsme je to učili my.